Po osmihodinové cestě z Paříže a přistání na letišti Lamentin se ocitnete v jiném a přece tak dobře známém světě. Ač uprostřed Karibiku, tak v Evropě. I ve večerních hodinách příletu na Vás po opuštění haly ihned dýchne horké, vlhké podnebí, duch Karibiku z reklam na vynikající místní rum a z pro nás exoticky vyhlížejících místních obyvatel.
Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. 15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin.
Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod.
Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem.
Klima je horké a vlhké. Průměrné teploty se pohybují okolo 27°C.
Podle klimatu se období dělí na sezónu dešťů, která probíhá od července do listopadu a období sucha a období hurikánů, které trvá od července (případně už června) do listopadu.
Na ostrově se rozhodně nedočkáte žádných teplotních výkyvů..Počasí je zde poměrně stabilní, po celý rok teplota neklesá pod 20°C.
Průměrná teplota na Martiniku je 27,3°C. Například v hlavním městě Fort-de-France se v lednu teploty pohybují okolo 28°C, v noci klesají na 21°C a v červenci teploty dosahují hodnot 30°C ve dne a 23°C v noci, nicméně, pokud se budeme pohybovat kolem moře, nebo přímo na moři, nejsou ani tyto teploty zásadním problémem, jelikož takřka neustále vane vítr, takže je to podnebí pro evropana velmi příjemné.
Průměrné teploty v stupních Celsia v měsících
|
I |
II |
III |
IV |
V |
VI |
VII |
VIII |
IX |
X |
XI |
XII |
|
|
teplota vzduchu |
28 |
29 |
29 |
30 |
28 |
29 |
29 |
30 |
30 |
29 |
29 |
29 |
|
teplota vody |
27 |
27 |
27 |
28 |
28 |
28 |
28 |
28 |
29 |
29 |
29 |
29 |
Ostrov nabízí svým návštěvníkům nádherné bílé pláže, tropický deštný prales či plantáže ananasu, banánů a cukrové třtiny. Nejvyšší horou je Mont Pelée, aktivní sopka na severu ostrova, která ční do výšky 1397 m. Centru ostrova dominuje malebné pohoří Pitons du Carbet, dosahující výšky 1207 m. Na Martiniku se objevuje množství barevných kvetoucích rostlin, jejich výskyt se liší podle nadmořské výšky a vlhkosti. Při postupování od pobřeží přes úpatí pohoří až k nejvyšším partiím kopců, naleznete na ostrově několik vegetačních pásem, kdy budete šlapat nejdříve kolem kaktusů a akácií a ke konci deštným pralesem se vzrostlými stromy. Přestože se jedná o ostrov relativně malý, je jeho povrch velice pestrý. Najdete zde jak přímořské nížiny s mangrovy, tak prales v pohoří Pitons du Carbet.
Město leží přímo na okraji zátoky Baie des Flamands a je nejen hlavním a největším městem ostrova, ale je taky nejkosmopolitnějším městem v celých Malých Antilách. Nejživějším místem města je velký centrální park La Savane, kde se konají pravidelné trhy, např. farmářský, rybí, či s kořením. Na přístavní straně parku se nacházejí stánky se suvenýry a mnoho soch významných osobností ostrova. Naproti parku se na jihu nachází přístav Saint-Louis. Původní přístav byl postaven v roce 1640 a dodnes je vojenským územím. Proto se sem můžete vydat pouze na 45 minutové prohlídky s ochrankou. Velmi zajímavé je Musée Départmental d’Archéologie na Rue de la Liberté. Je zde mnoho zajímavých předmětů amerických indiánů včetně jejich zbraní, keramiky a kreseb. Je tu více než 2 000 kusů předmětů. Nedaleko Muzea je další zajímavá budova Knihovny Schoelcher, která je nejvýraznější budova celého města, velmi barevná stavba z roku 1889. Interiér je nesmírně zajímavý - přední část slouží jako výstavní síň se zajímavými starými knihami a nábytkem, a zadní trakt slouží jako klasická knihovna.
Oblast St. Luce je pro svou polohu otevřenou k jihu a na Diamantovou skálu jedním z turisticky nejvyhledávanějších míst ostrova. Samotné městečko St. Luce je velmi příjemné, najdete tu malé hospůdky při pobřeží s výhlídkou na sousední ostrov Svatou Lucii a na řady barevných rybářských bárek, obchůdky i bistra a prodejny suvenýrů. Dosud není tak dotčené turistickým ruchem jako městečka v oblasti Trois Ilets. Pláže jsou tu malé, písčité, přírodní. Jen pár kilometrů na JZ Vás dělí od snových pláží Martiniku - přírodní rezervace Les Salines.
Oblast zvaná Diamant se nachází na jihu ostrova. Jméno nese po veliké skále Le Diamant, která se tyčí v moři proti městečku stejného jména a u které jsou takřka ideální potápěčské terény, jak pro hloubkové potápění, tak i pro začátečníky, jelikož v těsné blízkosti této skály se nacházejí korálové útesy s množstvím různobarevných ryb. Pláže jsou dlouhé, bílé a písčité. Na neoznačených místech je však nutnost být opatrný, existuje tu možnost silných spodních proudů.
Oblast nazývaná Trois Ilets - Tři ostrůvky - vděčí za své jméno skutečně třem ostrovům: Charles, Sixtain a Thébloux, které se nachází v zátoce Baie de Fort de France. Centrem města je centrální náměstí, které je z jedné strany ohraničeno budovou radnice a malým obchodem, z druhé zase kostelem ve kterém byla v roce 1763 pokřtěna císařovna Josefína. Atrakcemi městečka jsou Muzeum cukru a hrnčířská vesnice, které obě najdete na východ od centra. Muzeum stojí na místě bývalé cukrové plantáže. Obsahuje mimo jiné i starou lokomotivu, na které byla cukrová třtina přivážena z plantáží do továrny a spoustu zajímavých předmětů i dobových fotografií. Hrnčířská vesnice se nachází 1 km východně od Muzea cukru. Šarmantní městečko v „červeném srdci“, tak nazývají místní Trois Ilets podle ostře červených střech domů, fasád ale i chodníků. Je to lázeňské centrum s bílými plážemi jako Anse Mitan, Anse á L’Ane, nabízející bohaté sportovní vyžití - vodní sporty, výlety na lodích, golf, vyjížďky na koni, tenis.
Malé město, které leží asi 7 km jižně od Mont Pelée, stále činné sopky, které je zároveň nejvyšším bodem ostrova. Místní pláže s velmi jemným černým pískem se nacházejí na severu města. Nejimpozantnějším místem Saint Pierre jsou asi ruiny starého divadla na severu města. Bohatě zdobená budova původního divadla, ve kterém se svého času konala představení pro 800 diváků, je stále jedním z nejnavštěvovanějších míst města. Přes severovýchodní stěnu divadla zahlédnete i zbytky vězeňské cely. Během vulkanické erupce v roce 1902 se poblíž zátoky Saint-Pierre Bay potopilo asi dvanáct lodí, takže sem směřuje většina zkušených a zapálených potápěčů. Přesto je zde ale patrná, jakási zašlá sláva a město působí nepříliš sympaticky i díky dvěma silnicím, které procházejí přímo jeho středem. Za zmínku stojí místní tržiště, kde si můžete zakoupit jednak různé suvenýry, jednak i čerstvé ryby od místních rybářů.
Jen několik kilometrů na sever od Saint-Pierre krátkou vyhlídkovou trasou dojedete k překrásné pláži Anse Céron s černým pískem, zasazené v divoké přírodě, připomínající džungli. V pozadí pláže rostou kokosové palmy a v průzračném moři leží ostrůvek, spíše skála, Ilet la Perle, oblíbená potápěčská lokalita.
Rybářská vesnice na severu ostrova je především zajímavá tím, že je obklopena monumentálními útesy, ze kterých je jedinečný výhled. Při troše štěstí je vidět nedaleký ostrov Dominika. V samotném městě je centrem rybí trh. V západní části města se pláže naopak hodí k surfování. Zde začíná dvacet kilometrů dlouhá trasa pro pěší turisty, vedoucí do zátoky Anse Couleuvre na severozápadním pobřeží.
Tato rozsáhlá obec při pobřeží Atlantiku se řadí na druhé místo na Martiniku svojí rozlohou. Patří k ní ostrůvky roztroušené v zálivu - Oscar, Thierry, Fregatě. Korunou pobřežních lagun jsou proslulé fonds blancs - nazývané také Baignoire de Josephine (Josefínina koupel). Na východě je pobřeží členité s množstvím výběžků a vyhlídek. Vnitrozemí je tvořené planinami a kopci.
Oblast je určená náročnějším milovníkům živých míst se spoustou krámů a obchůdků, restaurací, bister a nočního života. V oblasti Pointe de Bout byla většina původních dřevěných kreolských domů úplně zrekonstruovaná, takže si sice zachovává svéráz kreolského městečka, ale obchody v domcích jsou klimatizované a interiéry odpovídají nárokům zahraničních turistů.
Malé turistické středisko, které se nachází nedaleko Pointe du Bout a turisty je velmi oblíbené. Nejsou zde žádná větší turistická centra, ale spíše manší příjemné hotýlky nebo privátní ubytování. Ve městě najdete několik příjemných restaurací, místní specialitou jsou kreolské restaurace se speciálními tradičními pokrmy.
Nejpopulárnější pláž ostrova na jižním výběžku je sice hojně navštěvována především o víkendech, ale je tak rozlehlá, že si tu své místo k odpočinku a opalování najde skutečně každý. Jméno dostala podle Ětang des Salines, velkého solného jezera v pozadí. Pozor na jedovaté stromy na jihovýchodním cípu pláže – většina z nich je označena červenou značkou.
Poněkud komplikovanější je doprava k této pláži, jelikož sem nejezdí žádná pravidelná doprava, jedna možnost dopravy je autostop, který je prakticky bez problémů, druhou možností je cesta po moři a kotvení přímo poblíž této nádherné pláže.
Přístavní město, cca. 7.000 obyvatel, restaurace, obchody, nemocnice, největší přístav na osobní lodě na ostrově, 6 doků, možnost prakticky veškerých oprav lodí, suché doky, prodejny s jachtařskými potřebami, opravy a prodej plachet, čerpací stanice pro lodě, půjčovny aut. Poblíž pláže se nachází místní tržiště, kde je možné zakoupit čerstvé ovoce a zeleninu, vypěstované místními zemědělci, ochutnat kreolskou kuchyni, či zakoupit suvenýry. K nejoblíbenějším patří různé výrobky ze schránek korýšů, nebo skořápek z kokosového ořechu a chlebovníku, místní koření, jako např. čerstvá vanilka, ale také různé druhy likérů z místního ovoce. Zvláštností tohoto přístavního města je ,,česká,, restaurace Mango Bay, kde se schází komunita Čechů, žijících, nebo pracujících na ostrově, je zde možnost bezplatného připojení k internetu a hlavně výhodného posezení při tzv. Happy hour, kdy je každý den možnost ochutnat některou z karibských specialit, ať už typický Ti-punch, což je nápoj připravený z bílého, nebo tmavého rumu, sirupu z cukrové třtiny a limetky, sangrie, nebo výtečného chlazeného koktejlu Planteur. Na své si ale přijdou i ,,pivaři,, pro které je štastná hodinka vyhrazena dvakrát týdně a kdy kromě evropských piv můžete ochutnat i plně srovnatelnou místní značku Lorraine. Samozřejmě toto městečko nabízí i další možnosti večerní zábavy, kavárnu Calebas Café s pravidelným programem, nebo pravidelné páteční večírky u pláže s občerstvením, nejen pro místní obyvatele.
V hornatých oblastech Martinique jsou skvělé možnosti pěší turistiky, obzvláště pak v deštném lese v pohoří Pitons du Carbet, na východním poloostrově Caravelle Penninsula nebo pak poněkud náročnější v okolí nejvyšší hory Mont Pelée a v celé panenské oblasti severního pobřeží.
Lákadlem je výstup na aktivní sopku Mont Peleé (1397 m), Sopka, často schovaná v mracích, leží několik kilometrů severně od města Saint-Pierre, kde je možno zakotvit. Na její vrchol vede hned několik cest, které jsou na turistických mapách ostrova vyznačeny. Před výstupem je možné v Saint-Pierre navštívit Musée Vulcanologique. Jedná se sice o malé muzeum, ale velice názorně a drasticky dokumentující to, co se zde přihodilo před sto lety. Přestože sopka o sobě dávala vědět (popel vycházející z kráteru, vařící prameny a horká půda na úpatí sopky, slabá zemětřesení), martinický guvernér nedbal varování a nedoporučil lidem odejít. V 8 hodin ráno 8. května 1902 došlo k ničivé explozi přehřáté sopky, která měla několikanásobně větší sílu než nukleární výbuch v Hirošimě. Když odpoledne připluly lodě do místa kde byl přístav, našli příchozí pouze trosky budov, ze kterých často zůstaly pouze základy. Toho dne v Saint-Pierre, do té doby nazývaného Paříží Karibiku, zemřelo 30 tisíc lidí.
Hlavním městem se stalo Fort-de-France a na troskách St.Pierre se začala stavět malá klidná vesnice až v roce 1904. Zbytky budov zničených erupcí potkáte ve většině ulic. Až v roce 1970 se tým Jacquese Cousteaua vydal prozkoumat mořské dno v bývalém přístavu, nyní kotvišti jachet. Nalezli celkem 12 vraků, které jsou v hloubkách od 35 do 160 stop a nyní jsou oblíbenou zastávkou potápěčů.
Posledním městečkem cestou k úpatí sopky je Morne Rouge, kam se ze Saint-Pierre dostanete za několik minut. Odtud vede 5 km sjízdná cesta k parkovišti a návštěvnickému centru přímo pod kopcem, dále již však musíte po svých. Cesta na vrchol zabere cca. 2,5 hodiny a jedná se o poměrně náročný výstup, kdy nepříjemností bude i pražící slunce, před kterým se není na svazích sopky kam schovat. Při pěkném počasí můžete snadno pořídit panorama celého ostrova, který odtud máte jako na dlani.
Jednou z mnoha možností, jak poznat centrální pohoří ostrova, Pitones du Carbet, je absolvovat některý z treků pralesem. Jedním ze známějších a méně náročným je Trace des Jésuites. Uvidíte jak to v takovém tropickém pralese vypadá.
Kousek nad silnicí je krásný výhled na sever, kde můžeme jako na dlani pozorovat sopku Mont Pelée.
Pokud půjdete nalehko, zabere výlet okolo tří hodin. Výlet má dvě části rozdělené řekou Riv. du Lorrain. Nejdříve sejdete k řece, následně budete stoupat do kopců pohoří Pitones du Carbet. Stoupání je často prudké a vlhké kořeny postup ještě více znesnadňují. Tento trek je relativně krátký, cca. šest kilometrů.
Při cestě na Martinik nepotřebujete vízum, jelikož se jedná o zámořský departement Francie, budete se nacházet v Evropské unii
Nejlepší přímé letecké spojení z Evropy na Martinique je samozřejmě z Francie, letecké společnosti Air France, AOP, Air Liberté a Nouvelles Frontières zajišťují denní lety na ostrov. V Paříži je nutný přesun z letiště Charlese de Gaulla na letiště Orly, což trvá cca. 1.30 min. Stanoviště pro transfer na letišti Charlese de Gaulla je u vchodu B2. Pro zákazníky Air France je přesun mezi letišti zdarma, ostatní platí cca. 20,- €.
V oblasti Karibiku zajišťují přelety mezi jednotlivými ostrovy a ostrovem Martinique letecké společnosti Air Martinique, Air Guadeloupe a LIAT.
Nejobvyklejším způsobem dopravy na Martinique je pronájem auta či motocyklu i vzhledem k tomu, že taxíky jsou zde poměrně drahé. Půjčovny aut (mezinárodní) jsou jednak na letišti Lamentin, ale také v každém větším městě (půjčovné od 50 Euro/den + případné pojištění). Nutností je embosovaná platební karta, z které Vám bude deponován při zapůjčení deposit cca. 600,- Euro na případné škody. Je ovšem nutné počítat, že v hlavní sezóně je třeba auto zamluvit raději několik dní dopředu. Ceny benzínu jsou o něco menší, nežli u nás. Spojení mezi letištěm a ostatními místy na ostrově je poněkud problematické, jelikož kvůli dohodě taxikářů s autobusovými přepravci zde neexistuje jiný způsob dopravy, a ještě k tomu po 20.00 hod a o víkendech je nutné k normální sazbě připočítat příplatek 40 procent. Levným způsobem přepravy jsou autobusy, známé jako „taxis collectifs“, jež poskytují sice nepravidelný, ale o to zajímavější způsob přepravy.
Banky
Banky samozřejmě nabízejí běžnou škálu služeb, na jakou jste zvyklí z Evropy. Najdete je v každém větším městě. V hlavním městě jich je hned několik.
Otevírací doby bank jsou v celku klasické, tedy 7:30 - 16:30 ve všední den. Počítejte ale s klasickou dvouhodinovou siestou okolo poledne a také s tím, že den před státním svátkem zavírají už v poledne.
Nejvýhodnější je v bance směňovat peníze. Samozřejmě můžete využívat i hotelové směnárny, ale ty poskytují velmi nevýhodné kurzy. Při směně v bance nebo směnárně ušetříte.
Obrovskou výhodou Martiniku je i to, že ač leží uprostřed Karibiku, formálně patří Francii a tudíž i roamingové tarify jsou zde stejné jako byste se pohybovali po Paříži. Tarifní podmínky jsou různé, dle jednotlivých operátorů, např. T-mobile: příchozí hovory cca. 7,- Kč, odchozí cca. 15,- Kč, sms cca. 5,- Kč, mms cca. 15,- Kč. Pokrytí sítě je takřka po celém ostrově bez problémů.
Co se týče platby kartami, není s ní větší problém, ale jen v hlavním městě a ve větších obchodech. Obecně jsou tu akceptovány kreditní karty Visa a MasterCard případně Eurocard. Samozřejmě s nimi nemůžete platit na tržištích nebo v malých obchodech. Naopak hotely, restaurace a půjčovny aut je přijímají téměř vždy.
Banky a úřady otevírají i zavírají dříve, zpravidla v 7:30 a v 16:30.
Supermakety otevřeny od 8.00-19.00 hod
Menší prodejny individuálně
,,Večerky,, do cca. 22.00 hod., přirážka i 100%
Často v restauracích a turistických střediscích Wi-Fi zdarma, jinak 1,-€/hodina
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Klasické evropské zástrčky a elektrický proud o 220 V.
Na ostrově funguje řada velmi dobře vybavených, které jsou státní a kdykoliv se o vás postarají. Samozřejmě jen v případě, že jste řádně pojištěni. Ze státních nemocnic jsou největší a nejlépe vybavené Hopital de la Meynard na severovýchodě Fort-de-France a Hopital du Lamentin na Blvd Fernand Guilon v Lamentinu. Samozřejmě je možnost vyhledat i některého ze soukromých lékařů. . Za nadstandardní péči se pochopitelně musí připlatit. Žádná očkování nejsou vyžadována a ani žádné větší zdravotní obtíže zde nehrozí. I když pro obyvatele států EU platí zdravotní pojištění v rámci mezinárodních dohod, důrazně doporučujeme i komerční připojištění, včetně rizikových sportů, jelikož následná péče by se mohla velmi prodražit.
Martinik, tak jako většina karibských ostrovů, neskýtá žádná obrovská rizika. Je pochopitelné, že byste měli dodržovat zákony. To znamená především nezaplést se s drogami, ani o nich příliš nemluvit. Dále pak nepít, pokud je vám méně než 18 let. Nevstupujte tam, kde je to zakázáno.Hlavní město Fort-de-France je ale opravdu velké a kosmopolitní, proto jsou i tady drobné krádeže běžné. Držte se radši dále od velkých davů, nebo si velmi dobře hlídejte svá příruční zavazadla. Místní kapsáři jsou rychlí a hbití, nicméně místní obyvatelé jsou velmi příjemní a vstřícní a v případě nouze Vám vždy poradí a pomůžou.
Specialitou je místní rum, který patří k nejkvalitnějším na světě a byla mu udělena francouzská ochranná známka. Nevyrábí se z třtinové melasy, ale z čerstvé třtinové šťávy. Většina produkce se spotřebuje přímo na ostrově. Po celém ostrově je rozmístěno cca. 10 továren na zpracování cukrové třtiny a následnou výrobu tradičního martinického rumu, možné exkurze s ochutnávkou a následným zakoupením rumu a výrobků ze třtiny ve firemních obchodech. Jedny z největších jsou Depaz-na severu ostrova, poblíž St. Pierre, prohlídka původního koloniálního domu majitelů (vstupné 3,-€) a Le Mauny na jihu ostrova, poblíž Riviere Pilot.
Největší množství ryb a krabů lze pozorovat v podmořských jeskyních u Cap Enragé. Dobré podmínky ke šnorchlování jsou poblíž Grand Anse, Saint-Anne, Case Pilote a podél západního pobřeží mezi Saint-Pierre do Anse Ceron, Grande Anse des Salines (jih ostrova) a skály Diamond rock na západní straně ostrova.
Přibližné v polovině února ostrov ožívá každoročním karnevalem, kdy se ulice nejen hlavního města stávají jedním velkým tanečním parketem. Alegorické vozy, exotické tanečnice, místní hudební doprovod, to vše je po několik dnů centrem veškerého dění. V tu dobu jakoby se zastavil čas, většina obchodů je zavřených a nefungují ani banky, či úřady. Velkým zážitkem je tento karneval obzvláště ve Fort de France, jelikož se zde soustřeďují ty nejlepší taneční školy z celého ostrova, které se na tento okamžik připravují dlouhé měsíce a vidět nádherné kostýmy, místní krásky, nadšení obyvatel, poslouchat karibské rytmy skutečně stojí za to.
Najdete zde přehledně vysázeny téměř všechny místní pozoruhodné rostliny. Objevíte zde rostliny nejen z tropického ráje uprostřed Karibiku, zastoupeny jsou i rostliny z Brazílie, Indie, Mexika, ale třeba i z Madagaskaru. To, co byste často obtížně hledali s fotoaparátem v korunách stromů, můžete snadno snímat z lehkého podřepu nebo si k tomu pohodlně postavit stativ na cestičku. Téměř 200 rostlin je očíslováno a se seznamem obdrženým u vchodu se vždy dozvíte název rostliny.
Je zde ještě jedno lákadlo pro fotografy, pro které nejsou rostliny tím pravým. Přímo na terase návštěvnického centra je několik rudých pítek se sladkou šťávou pro kolibříky. Asi dvacet jedinců kolibříka růžovohrdlého (Eulampis jugularis) se ve velice krátkých intervalech slétá strčit zobáček pro lahodnou potravu.
